ŽENO-MUŽ

Pěstujte ženskou energii.

Vážně takhle?

 

„Já udělám denně tak čtrnáct set kroků, měřím to na krokoměru. K tomu chodím 2x týdně na tenis, no a aspoň jednou za víkend dáme s manželem pořádnou túru na kolech,“ vyprávěla mi klientka nad šálkem espresa (bez cukru a bez mléka).

„A baví vás to?“ vyzvídalo moje zvědavé já.

„Jasně že baví. Makám, abych vypadala. Musím, jinak bych neprošla dveřmi. A navíc v práci by do mě ryli, že mi rostou špeky.“

„No dobře, ale líbí se vám to? Těší vás tahle aktivita?“ nedalo mi to.

„Je to prostě potřeba. Ženská se musí udržovat,“ dozvěděla jsem se.

 

Narodil se ženo-muž

Musím. Nechci, ale musím. Když to nezkontroluju, budou tam nesmysly. Dej to sem, raději to udělám sama. Lidi jsou hrozně nezodpovědní. Pořád vám musím stát za zády. Když je pustím z ruky, přestanou makat…

Znáte? Myšlení ženy ztuhlé v mužské energii. Urputnost, silové chování, pevné sevření. Výkon, ne radost.

Pozor – oceňuju pracovitost, cílevědomost a zodpovědnost takových žen! Navíc to chápu – taky jsem byla ženo-muž. Občas mě to chytne i dneska, a to si na to dávám pozor (to víte, staré hříchy mají dlouhé stíny). Jenže si tím žena většinou ubližuje. V takovém životě je málo volnosti, potěšení a legrace. Ale kudy z pasti ven?

 

Potěšení z okamžiku

Včera jsem se chytla, jak koukám na ovci s jehňaty a nevnímám. Proč? Protože mi jede hlavou, jak se dostat na nádraží, abych neskončila v dopravní zácpě. Ovce naháněla jehňata ke krmení, jehňata zdrhala a neposlouchala, typický obraz přepracované mámy a dětí ve stádiu vzdoru. Nad tím jsem se bavila, až když jsem se probrala a začala je vidět.

 

Dosytit se

Každodenní malé radosti. Já vím, čtete to všude, ale dopřejete si je? Procházku v parku, dobrou kávu na terase kavárny, pohrát si se psem, dívat se na oblíbený pořad v televizi. Nechat manžela, aby dneska on uspal děti. Koupit si bláznivé ponožky. Neuklízet a místo toho si číst. A nevyčítat si to. Žena s mnoha „radůstkami“ je nasycená. Vyzařuje do okolí pohodu. Je potěšení s ní být.

 

Pustit otěže

Uvolněte se. Zkuste víc věřit svému okolí. Máte strach, že to nezvládnou? Možná. Tak udělají chybu. A něco se na tom naučí. Všichni máme strach ze selhání, ale prožít život v obavách je otrava. Nedělejte za druhé. Předejte jim zodpovědnost a nechte je dělat jejich chyby.

Že se to krásně říká, ale hůř udělá?

Začněte malými krůčky.

Jde to 😊.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.