TAKY VÁS POŘÁD NĚKDO PRUDÍ S KOMUNIKACÍ?

Komunikace. Neustále omílané slovo, všeobjímající název pro oddělení ve firmách, domácí půda tiskových mluvčí, báječná výmluva, když jsme něco zorali (to ne my, selhala komunikace!), hezké jméno pro hádky…a tak.

Já tohle téma často dostávám jako zadání na kurzy – „Naučte naše lidi (management, call centra, recepční, obchodníky, týmové vedoucí…) správně komunikovat!“ Jenže, co je to správně? Nekonfliktně? To není zdravé. Diplomaticky? To vždycky nejde. Pravdivě, upřímně, efektivně, snadno, příjemně…? Co je to správně?

Nakonec jsem došla k tomu, že správné asi bude, když jeden druhému rozumí (což neznamená, že spolu musí souhlasit), necpe mu do hlavy svoje myšlenky, umí říct, co je potřeba, když si lidé vzájemně naslouchají a dokážou si udržet kvalitní vztahy, i když si musí říct nepříjemné pravdy.

Slouží mi k tomu tohle Desatero:

  1. Popisujte, nehodnoťte – už pan Werich říkal, že máme H, takže můžeme hodnotit, a my hodnotíme rádi. Až moc. Uvažte, jak jinak zní, když řeknu: „To je ale blbost!“ nebo „Udělala bych to jinak.“
  2. Ověřujte, nepředpokládejte – když se zeptám, dostanu informaci, když předpokládám, že doma budou rohlíky nebo že dítě přijde dneska v pět…tak možná nebudou a nepřijde.
  3. Mluvte konkrétními slovy, ne obecnými výrazy – „probereme 3 body“ vypadá jinak než „probereme několik bodů“. Taky se to líp pamatuje.
  4. Používejte víc fakta a méně názory – můžu říct: „Petr nedodělal výkaz.“ Nebo: „Myslím, že Petr se v tom výkazu plácá, proto ho ještě nedodělal.“ Závěr si udělejte sami.
  5. Nabízejte, neraďte – nevyžádaná rada pěkně štve. Proto raději nabídněte: „Když budeš potřebovat pomoct, řekni si“, než: „Bude lepší, když ten šroubek víc utáhneš!“
  6. Ptejte se a pište si – otázky jsou bezpečné a ukazují zájem. Když si píšu, taky vypadám, že mě to bere. Nejde to vždycky, ale kde to jde, použijte!
  7. Vyhněte se dogmatickým hláškám – „Každý chlap nosí v kapse nůž!“, „Všichni vědí, že…“, „Normální je, aby…“ – to znamená, že muž bez nože není chlap, ten, kdo neví, je trubka a ten další nenormální a beznadějný případ?
  8. Hodnoťte práci, stanovisko, postup, ne osobu – když už musíte hodnotit a zejména negativně (někdy to jinak nejde), mluvte o chybě, omylu nebo nedostatku v činnosti druhého člověka. Vyhněte se hodnocení typu: „Ty jsi špatně!“
  9. Kritizujte včas – to je bezprostředně poté, co se stalo něco nesprávného. Anebo když si to potřebujete rozmyslet, rozdýchat to, tak příští den. Neodkládejte to po dovolené nebo za týden, to už si nebude ani jeden z vás pořádně pamatovat co a jak bylo.
  10. Žijte v kultuře řešení, nikoliv v kultuře viny (a vychovávejte v ní děti) – kultura řešení znamená, že v rodině, týmu, firmě se po zjištění problému hledají důvody, proč se to stalo, pak jak to budeme řešit a najde se cesta, aby se problém už neopakoval. V kultuře viny se nějakou dobu nic neděje a pak se hledá viník. Našel se? Hurá! Tím končíme. Ne právě zdravé pro život.

Jestli se Vám něco z Desatera líbí a hodí, využijte to. Je to fajn prevence a ta omílaná komunikace se vážně zlepší. A budete komunikační  

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.