KONFLIKTY JSOU POTVORA, ZEJMÉNA TY PARTNERSKÉ

Většina lidí se konfliktů bojí. Představujeme si ječení, bouchání dveřmi, případně do stolu, silná slova, vybičované emoce – a to nás děsí, bolí nebo jenom otravuje. A zejména v osobních vztazích, kde je těch emocí výrazně víc a výrazně výraznějších. Jenže – konflikty jsou zapotřebí. Jsou přirozenou součástí života a my (lidi, firmy nebo státy) bychom bez nich zůstali sedět na pozadí. A navíc – konflikty nám pomáhají, jenom se to s nimi musí umět.

Ono vážně platí pořekadlo: „Lepší gram prevence než kilogram intervence.“ Když dítě vidí v rodině, že rodiče se sice chytli, ale dokázali to spolu vyřešit, a dokonce opakovaně, odnese si to do života jako dovednost. A naopak. Pohádáme se, nevyřešíme, tak jdeme od sebe. To není dobrý model. A vede k myšlenkové zkratce, že když se dva hádají, je rozvod, rozchod nebo vyhazov vlastně normální řešení.

Naučit se zvládat konflikty můžeme leckde – v širší rodině, od učitelů a školy vůbec, vliv mají vzory z okolí, starší kamarádi atd. A především je to hodně i na nás, co ze sebe uděláme. Házet zodpovědnost za to, že něco neumím, na rodiče nebo nešťastné dětství, je alibismus. Ale je pravda, že to, co vidíme, slyšíme a zažíváme v dětství, je hodně hluboko vyjetá brázda.

V partnerských konfliktech nejvíc bolí 2 věci: jak budeme vychovávat děti a jak to budeme dělat s penězi. Když máte shodu v tomhle, ostatní se řeší daleko snáz. Chce to především spolu mluvit. Je až děsuplné, kolik partnerských vztahů je založené na předpokládání. Předpokládám, že když u nás doma se o finance starala maminka, bude to s mém manželství fungovat stejně. Partner to tak nechce?! No, tak to si nerozumíme a nemá to dál cenu. Nebo předpokládám, že úkoly s dětmi bude dělat manželka, protože je učitelka. Ona si od práce chce doma odpočinout?! Ale já nemám na děti trpělivost!

Nepředpokládejte, vysvětlujte si to spolu, hledejte shodu. A stanovte si pravidla hry. Kdo nakupuje, kdo vaří, jak si dáváme vědět, když se ten druhý zdrží, co se bude dít, když se někdo z nás naštve, jak si vzájemně dopřejeme prostor pro zábavu, koníčky a kamarády… Každý zdravý vztah má svoje pravidla. Nemusí být někde vidět na zdi (ono kdoví, jak to s tím MENE, TEKEL a tak dál vlastně bylo, svědkové na to nejsou 😊), ale víme o nich a ctíme je.

A nakonec třeba to, že na sebe neječíme v předsíni, ale vyříkáme si u kafe, co se nám nelíbilo, to je fajn pravidlo, nemyslíte? Takhle to měli moji tcháni a vydrželo jim to 51 let. Docela motivace, ne?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.