JENOM VÁM NĚCO UPADLO!

Tuhle mě požádali o článek na téma Jak se mít víc rád/a. Čtenářky toho periodika s tím prý mají stále problém.

A já si vzpomněla na jeden svůj dávný zážitek. Nesla jsem v náručí spoustu knížek, papírů, desek a ještě nějaké další věci – stěhovali jsme se. No a v jednu chvíli jsem s tím vším zakopla a většina té hory mi popadala na zem. „Krucinál, já jsem ale pitomá!“, vyletělo ze mě úplně automaticky a bezmyšlenkovitě. Jeden z pánů, kteří nás stěhovali, zvedl hlavu od práce a prohlásil: „Kdepak, paní, nejste pitomá. Jenom vám něco upadlo.“

V tu chvíli mě to trklo. Už zase se kritizuju. Úplně jsem slyšela svoji babičku, jak mi říká: „Ty jsi ale kopyto, nemůžeš dávat pozor?!“ Tohle ona dělala často – vždycky byla nějaká kamarádka šikovnější, sestřenice hezčí, spolužačka chytřejší. Tím si nechci stěžovat na babičku, i když mě to v dětství samozřejmě štvalo. Jenže za vztah k sobě a zejména za dobrý vztah k sobě si můžeme sami. Hodně jsem se snažila, ale občas jsem svoje neúspěchy a ne-vztahy alibisticky svalovala na babi. Po čase jsem měla za to, že dneska už jsem za vodou a mám se ráda – a ejhle, pán od stěhování mi pěkně ukázal, že jsem pořád ještě na cestě!

Možná se ptáte, kde začít, kudy a přes co zlepšovat sv ůj vztah k sobě. Já začala právě tím, co mi stěhovací pán vytkl. Učila jsem se nekritizovat sebe, ale popsat, co se mi nepovedlo – situaci, výsledek, nějaký problém. A druhá věc, kterou se stále učím, je omezit hodnocení. Sebe i druhých. Snažím se nehodnotit, když vidím obézního člověka, protože co já vím, možná je to z nemoci, a ne z přejídání. Nebo neposuzovat vzteklou ženskou v supermarketu, která na všechny ječí. Třeba ji právě propustili z práce a ona se děsí následků. Nebo (a to mi jde fakt špatně) neječet na řidiče, který mi právě udělal myšku, že je totální blb. Třeba spěchá za ženou do porodnice. Ony ty soudy a nálepky jsou všude kolem nás. Jsou to takové pastičky a když si nedáváme pozor, tak do nich vletíme.

Teď to asi vypadá, jak jsem dobrá, skvělá a úžasná. Tak to prr, fakt nejsem. Viz příklad nahoře. Ale poučila jsem se, že dobrý vztah k sobě mám jenom ve svých rukách, jsem za něj zodpovědná jenom já, nikdo jiný. A taky jsem odhalila jednu úžasnost. Když se mám ráda, okolí mě má nějak víc rádo. Lidi si všimnou, když má v sobě někdo náboj lásky. A těší je být s ním.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.