JAK JSEM POBYLA V HYGGE

Hygge neboli pohodička

Voňavé, měkké, teplé – prostě hygge

Vletěla jsem po hlavě do přepracovaného období. To se mi stává několikrát do roka, jenže letos jsem si dala závazek, že to už nedopustím. Tak dopustila. Naštěstí netrvalo dlouho, ale jako vždy po sobě nechalo prach a spáleniště. Dívala jsem se na sebe ráno do zrcadla a říkala si: „Co zas blbneš, stojí ti to za to?!“ Pravda, obraz v zrcadle odpovídal, že nestojí, ale debata se zrcadlem, jak známo, nic neřeší. Odebrala jsem se do kavárny.

Během kafování jsem si četla o lidech z modrých zón (světových, ne těch pražských), jak jsou zdraví, výkonní, dlouhověcí a v pohodě. Prý žijí na japonském ostrově Okinawa, ve městě Loma Linda v Kalifornii, na Ikarii v Řecku, v Kostarice na poloostrově Nicoya a v provincii Ogliastra na Sardinii. Pohled z okna mě přesvědčil, že tam teda nejsem. Navíc prý jedí hodně ryb (ty nesnáším), chodí brzy spát a vstávají brzy ráno (v noci pracuju a ranní vstávání vymyslel někdo, kdo to s lidstvem nemyslel dobře), konzumují minimálně cukru (miluju mlsání) a tak dále. Pro mě dost depresivní přehled. Jediné, co jsem schvalovala, byla konzumace luštěnin (ty já ráda). Došla jsem k závěru, že koncept dlouhověkosti za tuto cenu pro mě není.

Mému stresu to nicméně neubralo. Tak jsem si dala ještě jedno kafe a četla dál. A ejhle – objevila jsem hygge. Dánskou verzi hýčkání unavených žen (mužů taky, ale jsem přece jenom ženská). Česky bychom to možná označili jako pohodičku. Obsahuje čokoládu, voňavý teplý čaj, měkké deky, svetry a ponožky, vonné svíčky, něco dobrého k snědku, prima lidi vůkol – a hlavně žádné debaty o tom, co zpracovat a co ještě musím stihnout.

Tak jsem to udělala. Svíčku jsem si koupila hned, doma si uvařila čaj, vlezla si do nejtlustších ponožek, namazala si topinku tlustě máslem (doktoři mi zakazují) a s gustem jsem několik hodin drtila představu, že žena má uvařit, vyprat, vyžehlit, zkrátka být užitečná. Přitom jsem četla Vejce a já, což je, jak jsem se dozvěděla z tisku, nejoblíbenější ženská kniha posledních let.

Já vím, že to už tady bylo. Udělat si kolem sebe příjemno dokážeme nakonec všichni. Ale jak často? A jak cíleně? Aspoň mně to jde jenom někdy, a ještě na to musím myslet. A tak jsem se rozhodla, že si hygge dopřeju minimálně jednou týdně, protože si to zasloužím. Jdu koupit víno a chlupatou deku.

Ať žije pohodička! Nebo raději hygge, mně se to slovo nějak víc líbí 😊

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.